Báseň žáka 2.A k 35. výročí školy

Škola

Něco je vždy poprvé a něco je naposledy,
od doby kdys otevřela, uběhlo už hodně vody.
Přesně pětatřicet let, co se otevřely brány,
i má máma i můj brácha seděli tu s vámi.
Velký skok v životě – základní škola.
Už si jen nehraji, vzdělání volá.
Písmenka a abeceda z těch se skládají slovíčka,
někdy je to celkem věda, bolí z toho hlavička.
Gramatiku dobře zvládnout, nad matikou umět vládnout,
poznat svět i dějiny, přírodopis, množiny,
k tomu všechny rostliny….
Vědět všechno o Vesmíru, o zvířatech ve světě,
někdy v hlavě Černou díru, ať se mi to nesplete.
Však hodina tělocviku, bezvadná to věc,
energie do puntíku, vrátí se mi přec.
Milujeme přestávky, taky vody odstávky….,
naši školní jídelnu, počítačovou učebnu.
Máme skvělé družiny a jezdíme na výlety díky Tobě,
školo naše, známe skoro všechny děti.
Náš venkovní areál a dopravní hřiště,
tam by si rád každý hrál a vrátil se příště.
Díky paní učitelko, i Vám pane učiteli,
za tu Vaši trpělivost, že jste byli vždycky skvělí.
Díky Vám teď tolik znám, už nejsem dítě malé,
z prvňáčka je velký kluk, co znalosti má stálé.
Díky školo za všechno, cos do vínku nám dala,
tahle léta nevymažem, ta nám za to stála.
Vstupujeme do života, už základně připraveni,
díky školo, za ta léta, díky za to „vybavení“.
Za všechny ty znalosti, za pocení u tabule a návaly horkosti.
Za všechna ta vysvědčení, kroužky školní výlety,
až jednou budu já mít děti, tak to budeš právě Ty,
kam povedu je jednou rád, kde budou se i ony,
doufám, učívat.

Autor: Jakub Host 2.A

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.