Družina v zahradě

Ve čtvrtek 18. 5. jsme se s družinou vydali na interaktivní výstavu Trnkova zahrada 2 do pražského Braníku. Cesta tramvají vedla přes velkou část centra Prahy a my jsme tak měli možnost prohlédnout si tak známá místa, jako je např. Petřínská rozhledna, Karlův most, Hradčany anebo Vyšehrad.

Výstava se koná v krásném prostředí volnočasového areálu Vltavanů, kde se nachází kromě samotné expozice také veliké dětské hřiště s velkým a menším lanovým centrem, odpočinkovými zónami a spoustou dalších herních prvků. Prostě ráj!

Nejprve nás však čekala výprava do Trnkovy Zahrady. Bylo to skvělé! Vyzkoušeli jsme úplně všechno. Báječný Prstochod, bludiště pro prsty, kde jsme měli za úkol najít cestu k trpaslíkovi, slonovi, mouše, psovi a velrybě. Nebylo to vůbec snadné, celou cestu nás totiž sledoval neviditelný kocour. Velký úspěch měl také Trpaskop, kde jsme mohli nakouknout do hlavy trpaslíkovi a podívat se, co se mu honí hlavou a Velrybárium, což je vlastně úplně obyčejná plechovka od sardinek, ve které žije jedna přemoudřelá velryba. Všichni jsme uvítali možnost odpočinout si pod Nebehledem, kde jsme natažení v trávě mohli za klidného zvuku zahrady sledovat pestrobarevné motýli a ptáky na modré obloze. Dokonale jsme si vyčistili hlavu. A pak už hurá na Kočkodrom. Na tříkolkách jsme jezdili po lesní mýtině kolem dřevěného sudu, ve kterém bydlí starý kocour. Některým z nás se podařilo starého líného kocoura probudit, vylezl ven a v tu chvíli nastala honička. Honili jsme kocoura na tříkolkách po mýtině až do té doby, než se někomu z nás povedlo ho chytit a „plác“, rozplácnul se jak široký tak dlouhý v trávě. Nelitovali jsme ho, protože je to starý darebák. Pak jsme ještě vyzkoušeli Štěkafon, Pískohrab a také Slonograf, ve kterém sloni zahráli popletenou pohádku „Šípková Karkulka“ a protože už nám končila prohlídka, všichni jsme si najednou uvědomili, jak nám v Zahradě ohromně vyhládlo.

Posvačili jsme, slízali zmrzku a už jsme se nemohli dočkat další slibované zábavy na hřišti. Nejprve přišlo trochu zklamání, protože jsme zjistili, že věkem nesplňujeme podmínky pro lezení v obřím lanovém centru, nakonec jsme se však spokojili s jeho menší verzí a báječně jsme si polezli. A bylo to tak lepší. Nechat se sundávat hasiči by sice mohla být zábava a bylo by se čím chlubit, ale nemohli jsme riskovat, že se z výletu opět vrátíme pozdě. Máme totiž u rodičů ještě vroubek za pozdní příjezd z vánoční výpravy.

Cesta zpět v úmorném vedru nevětrané tramvaje se sice táhla pomalu, ale nakonec jsme zvládli i toto a opět plní prima zážitků jsme dorazili všichni v pořádku za rodiči ke škole. A pouze s pětiminutovým zpožděním :-).

Kolektiv dětí z 1. A a z 1. C

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.