Družina ve Šťastné zemi

V úterý 13. června jsme zakončili naše celoroční družinové výletování celodenní výpravou do Šťastné země v Radvánovicích. Ráno jsme se sešli v plném počtu a objednaným autobusem jsme se vydali vstříc celodennímu dobrodružství.

Cesta po dálnici uběhla rychle a než jsme se stačili rozkoukat a probrat události z předchozího dne, byli jsme na místě. Hned z autobusu nám bylo jasné, že tenhle den bude jenom náš a že si ho jaksepatří užijeme!

Ze všeho nejdřív jsme se však potřebovali nutně nasvačit, protože i když cesta utekla rychle, v autobuse nám vyhládlo a také bylo potřeba načerpat energii na to, co nás čeká.

A pak to začalo! Nevěděli jsme, kam dřív. Jako první jsme šli všichni vyzkoušet vzduchové trampolíny, což je sice pořádně náročné na fyzičku, ale hopsání je tak návykové, že má člověk pocit, že odtud nikdy nesleze. Takže i přesto, že paní vychovatelky po nějaké době zavelely přesun na prolézačky, houpačky a na lanové centrum, mnozí z nás se donekonečna na trampolíny vraceli a nešlo skončit :-).

Potom jsme se vydali do Geoparku, což se některým z nás vůbec nechtělo, protože samotný název je nuda, ale hned po pár krocích jsme zjistili, že tady zažijeme to pravé dobrodružství. Nejdřív jsme museli zdolat lanový most přes hlubokou rokli. Hned na pohled bylo jasné, že to nebude tak jednoduché. Nakonec jsme všichni překonali svůj strach a úspěšně most pokořili, až na jednu růžovou holčičí botu, která to nezvládla a skončila v rokli, takže následovala velká záchranná akce, která byla naštěstí pro botu, úspěšná. O té botě budě ještě řeč, jelikož evidentně neměla svůj den.

O kousek dál jsme museli projít kolem obrovské pavoučice a přitom dát pozor, abychom jí nevzbudili, což posuďte sami v počtu padesáti dětí není úplně snadný úkol. Pavoučice měřila asi 4 metry, takže pokud by se nám povedlo jí probudit, zpět by se nás domů vracela nejspíš jen půlka. I to jsme ale zvládli, jsme pašáci! Takže najít vlka pro nás pak byla naprostá hračka.
Suprovou stromovou prolézačku a vodní říční systém na hraní jsme si pak užili o to víc, že jsme měli dojem, že to nejhorší máme již za sebou. Ovšem i tady se vyznamenala již zmiňovaná růžová bota, která se tentokrát málem utopila v potoce. Naštěstí byla její noha tak hbitá, že jí včas vytáhla. I tak ale byla skrz naskrz promočená. Vědět tohle dopředu, zůstala by ráno raději v botníku.

Procházku kolem pískovcových skal a přes krásnou louku jsme si za zpěvu ptáků užívali ale jen do té chvíle, než se před námi objevila pravá nefalšovaná bažina! S pravými nefalšovanými dřevěnými nášlapy místo lávky, které byly usazené na kůlech, trčely z bažiny, na první pohled dost daleko od sebe. Teď se teprve mělo ukázat, kdo má odvahu!
No, někdo to zvládnul, někoho bylo nutné ze spárů nášlapů vysvobodit, ovšem dostatečnou dávku odvahy prokázali úplně všichni.

Takže hurá na oběd! To byl panečku piknik. Řízečky, tousty, palačinky, všechny druhy zeleniny, ovoce, sladkosti, všeho co hrdlo ráčí. Však jsme si to také zasloužili.

Po obědě nás čekalo už jen dobýt středověký hrad, což v našem počtu byla pouhá třešinka na dortu a byli jsme s tím hotoví raz dva.

Den utekl jako voda a ze Šťastné země jsme si odpoledne odnášeli kromě pohledů s razítkem a velké únavy také úžasné zážitky z právě prožitého dobrodružství.

Cesta domů se nesla ve spícím duchu, nespal snad jen pan řidič – naštěstí!
A víte co? Přijeli jsme včas a úplně poprvé za celý školní rok jsme čekali my na rodiče, ne oni na nás :-).
Tak hezké prázdniny!

Kolektiv dětí z 1.A , 1.C a pár dalších kamarádů z jiných družin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.