Ohlédnutí za turnajem – Mgr. M. Slabý

1. ročník našeho turnaje v pétanque se, alespoň dle mého názoru, po všech stránkách vydařil. Příjemné počasí, Vaše hojná účast, občerstvení na slušné úrovni a odhodlané výkony borců v jednotlivých kolech i pozdějším finále, to jsou atributy zajišťující úspěšnost. Jistě, našly by se nějaké „mouchy“, ale na to, že začínáme, byl rozjezd docela vydařený.

Za to patří dík především Vám, rodičům, že jste si udělali čas a přišli jste si zavzpomínat na časy dávno minulé, kdy ve Vás převládala snaha v něčem soutěžit, či dokonce zvítězit, ať už to bylo cokoliv. Dík patří některým maminkám, které přinesly své kulinářské speciality, mnohdy vyrobené v potu tváře v pozdních nočních hodinách po splnění všech pracovních, maminkovských, možná i manželských povinností. Dík patří mým kolegům, kteří přispěchali s nezištnou pomocí, dík patří pí Suché, která v tandemu s p. uč. Šedovou vyprodala s úsměvem na rtech veškerý sortiment našeho kiosku.

Hlavní dík však patří naší předsedkyni, pí L. Timkové. I když, musím se přiznat, mám z ní trochu strach. Je totiž nevyčerpatelnou studnicí nápadů, co vše by se dalo ještě dělat. Propastný věkový rozdíl mezi námi, téměř tři generace v můj neprospěch, ve mně budí oprávněné obavy, zda a jak dlouho budu schopen na její elán a energii reagovat. Pevně doufám, že do dvou let nepřijde se závody poníků, vystoupením Hanky Zagorové, nejlépe s Hložkem a Kotvaldem či hromadným nastudováním lidové taškařice se zpěvy na motivy
J. K. Tyla pod názvem „Proč bychom se netěšili, když nám Pánbůh školu dal“. Mám pocit, že turnaj v pétanque byl asi maximem…

Škarohlídům, kteří v úspěch akce nevěřili, jsme asi radost neudělali. Náklady na celý turnaj dosáhly částky cca 3 100 Kč, tržba byla 5 150 Kč. Do kasy SRPŠ jsme tedy přispěli sumou převyšující 2 000 Kč, byť je zisk částečně ovlivněn sponzorským darem rodiny Böhmovy, která do soutěže věnovala pochutiny značky Staropramen, za což jim patří náš upřímný dík.

Dovolte malý postřeh, který dokresluje skvělé klima a pohodu, jež v sobotu ovládla hřiště naší školy. Zpoza dýmu a částečně skryt grilem vyslechl jsem mimoděk rozhovor tří maminek. Seděly znaveně na atletické dráze, ústy plnými paprikové klobásy diskutovaly a vymýšlely strategii pro příští rok a přiťukávaly si kouzelným nápojem v zelených plechovkách na to, že budou určitě chodit pravidelně trénovat, aby příští rok dopadly v turnaji lépe. Upřímně jim přeji, aby jim ten trénink alespoň jednou do roka vyšel…

Tak tedy. Sláva vítězům, respekt poraženým! Už teď se těšíme na 2. ročník, který snad bude ještě o něco lepší než ten letošní. Mějte se všichni krásně, hezké prázdniny a trénujte pétanque…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.